Zavřít
Bilance: Délka hraní: Maximální výhra na technické hře je 500 000 Kč
obrázek plovoucího bannery loyalty
Zlaté kolo
Máte 0 z 10 Zlaťáků
Sazka svět

Hráči jsou obézní a agresivní. 5 nejčastějších mýtů kolem počítačových her

Hráči jsou obézní a agresivní. 5 nejčastějších mýtů kolem počítačových her

Postřeh, rychlé rozhodování, cizí jazyk, komunikační i analytické schopnosti, strategické přemýšlení, řízení a vedení lidí. A také možnost odreagovat se nejen od každodenních starostí, ale třeba i od nahromaděné agresivity, a být tak v reálném životě mnohem vyrovnanější. I to jsou některé z výhod hraní her, které je ale stále zahalené řadou mýtů. Vybrali jsme pět vůbec nejčastějších.

1. Hraní her vede k agresivitě v běžném životě

Největší kritiku za množství násilí schytávají akční hry, kde se střílí na protivníky nebo se fyzicky bojuje. Když někdo střílí a zabíjí v počítačové hře, automaticky se předpokládá, že se nebude bát být agresivní i v reálném životě. Může se z nadšeného hráče akční hry stát dokonce kriminálník? Na toto téma se provádělo několik výzkumů, ale žádný neprokázal, že samotné hraní her udělá z člověka agresora.
 

Přečtěte si také: Dinosauři nebo zombie. Mobilní hry, které vás jako Pokémon Go rozhýbou


„Hledat pojítko mezi hraním počítačových her a agresivitou v reálném životě není šťastné. Nejedná se o nácvik reálného jednání. Stejně jako flirt na chatu vás nepřipraví na reálný milostný život nebo díky virtuálním závodům F1 se nenaučíte řídit auto. Mnohem zásadnější roli v rozvoji agresivity hrají frustrace, osobnostní nastavení člověka nebo ideologie,“ vysvětluje psycholog Petr Šusta. Některé odborné názory dokonce tvrdí, že si hráč své agresivní chování ve hře „vybije“ a v reálném životě pak nemá potřebu takto jednat.
 

2. Lidé, kteří hrají hry, vysedávají dny i noci jen u počítače a žijí a stravují se nezdravě

Dlouhodobé sezení u počítače rozhodně lidskému tělu neprospívá. Sezením trpí především bederní páteř, jejíž svalstvo ubývá. Ale nejen hráči her, ale i mnoho kancelářských profesí, které vyžadují práci s počítačem, prosedí spousty hodin denně před obrazovkou. A je tedy na rozhodnutí každého, zda sezení u počítače prokládá dostatečným pohybem a pestrou stravou či nikoli.

„Je důležité, aby hráči kompenzovali hodiny u počítače pohybem, ať již pro vyčištění hlavy nebo také pro zpevnění částí těla, které člověk při sezení za počítačem namáhá,“ radí Vojtěch Pres ze Sazka Esport. Profesionální esportové týmy ve světě i v Česku u svých hráčů velmi dbají na to, aby byli jejich svěřenci v dobré fyzické kondici.

Hráči mají k dispozici fitness trenéra, který jim sestaví cvičební program i jídelníček na míru. Mnozí profesionální hráči her tak mohou mít lepší fyzičku než zaměstnanec v kanceláři. „Hráči si u cvičení psychicky odpočinou, tělo se prokrví a to přinese víc energie a větší chuť na hru samotnou, což povede k lepším výsledkům,“ doplňuje Dominik Trkan, trenér esportového týmu Brute.
 

3. Hraní je jenom ztráta času a nic nepřináší


Možná to tak nevypadá, ale hrát hry může přinést docela dost benefitů do běžného života – postřeh, rychlé rozhodování, cizí jazyk, komunikační i analytické schopnosti, strategické přemýšlení, řízení a vedení lidí.

„V největším esportovém titulu současnosti League of Legends potřebuje hráč vymyslet správnou strategii z milionů možných kombinací hrdinů, za které hraje, a předmětů, které jim má koupit. Je to dost podobné šachům jen s tím rozdílem, že tady je potřeba myslet a rozhodovat se extrémně rychle. Jako by měl hráč v šachu na každý tah pouze jednu vteřinu,“ uvádí příklad jedné z her Tomáš Müller, CEO esportového týmu Brute.

Většina lidí hraje ale hry z důvodu odreagování se, jako únik od běžných starostí všedního dne. V takových případech většinou láká hra, kde se mohou hráči stát někým jiným, být na nějakém historickém nebo vymyšleném místě. Jednoduše na chvíli žít život někoho jiného. Obrovskou výhodou například oproti sociálním sítím je to, že ve virtuální hře nikdo neřeší, kdo jste, jak vypadáte, co máte na sobě. Takový únik od reality ale nesmí samozřejmě nad realitou převážit.
 

4. Hraní her je jenom pro puberťáky

Tohle už dávno neplatí. Je to dáno hlavně tím, že generace, která na hrách vyrostla, je už dávno dospělá, tedy ve věku nad třicet let. A hry je provázejí životem dál. Jedná se o lidi, kteří jsou sami rodiče, budují kariéru jako manažeři, právníci či doktoři. A vášeň pro nějakou hru je neopustila ani po letech, kdy si rádi ve volném čase zahrají s přáteli, nebo dokonce se svými dětmi.

„To, že je hraní her pouze záležitostí adolescentů, případně mladší populace bych rozhodně netvrdil. Setkáváme se s tím, že také rodiče si rádi zahrají, ať již sami, tak především se svými dětmi. Typicky může jít o sportovní simulátory jako FIFA nebo NHL, které si otec a syn zapnou a zahrají si,“ potvrzuje Vojtěch Pres, esportový odborník ze Sazky.

Že jde skutečně jen o mýtus, dokazují i čísla. Podle průzkumu společnosti ISFE Esports byl v roce 2020 průměrný věk hráče video her v Evropě jednatřicet let. Asi nepřekvapí fakt, že nejčastěji si zahrají hry lidé ve věku 15 – 24 let. Už více překvapivá bude ale druhá nejpočetnější herní skupina, kterou tvoří lidé ve věku 45 - 64 let.
 

5. Počítačové hry hrají jen kluci

Mezi profesionálními hráči her sice moc holek nenajdete, ale ve volném čase si hry holky „zapaří“ rády. A není jich málo. Alespoň jak opět tvrdí studie ISFE Esports. V Evropě tvoří ženy 45% z celkové skupiny hráčů. Více než půlka z nich přitom hraje hry na mobilech nebo tabletech. V Americe a Asii je ženská herní skupina ještě početnější.

Důkazem toho, že běžně hrají i holky i u nás, je dvacetiletá Šárka Poláčková. „Na telefonu hraji hru Wild Rift, což je mobilní verze hry League of Legends. Vyhovuje mi, že mám telefon vždy u sebe a můžu hrát, kdykoli mám čas. Jinak na počítači hraji výjimečně po práci, tak jednou až dvakrát za týden na dvě tři hodinky, když se domluvím s kamarády. Je to pro mě relax, únik od reality,“ popisuje na závěr Šárka Poláčková.

Přečtěte si také