Pana Zdeňka jsme potkali na lavičce v parku v pražských Vysočanech, kde pracuje jako dozorčí. Našeho reportéra zaujal okamžitě, protože si krátil chvíli stíráním losu. Sám stírá pro zábavu nějakým třetím rokem. K zábavě ho přivedl tatínek, který sází pravidelně už celých třicet let.

​„Naučil mě to otec. Ten sází Sazku, Šťastných 10, losy si kupuje, všechno možný. Jednou, když jsem s ním šel do obchodu, tak jsme se stavili v trafice a tam mě to chytlo,“ vzpomíná Zdeněk, jak se k hraní dostal. Hned napoprvé totiž vyhrál!

„Tak jsem si podal Sportku a vyhrál jsem hned asi 1500 Kč. Když jsem šel nakoupit další týden, tak jsem si koupil los a na něm jsem zase vyhrál,“ pokračuje ve vyprávění Zdeněk. Losy mu přinesly řadu výher, jednou proměnil stovku ve 2500 korun.

Různí lidé k losům či sázení přistupují s různou taktikou. Tatínek, který Zdeňka k loteriím přivedl, má sám jedno důležité pravidlo – sázet až po nákupu! „Když si koupil los před nákupem, tak nevyhrál nic. A když udělal nákup větší a do toho ještě nakoupil vnoučatům, tak se mu to vždycky vrátilo. Vyhrál nejmíň těch tisíc korun.“

Zdeněk má aktuálně brigádu a hlídá děti na dětském hřišti, aby je tam nikdo neobtěžoval a aby tam starší děti třeba nekouřily. Kdyby vyhrál, část peněz by investoval do vlastního bydlení a část by rozdal. Něco by šlo rodině.

​„Samozřejmě bych chtěl zabezpečit rodinu, co se týče bydlení. Koupil bych si vlastní byt. Dál bych věnoval něco na charitu, nějaký finanční obnos, aby to těm lidem nebo dětem pomohlo. A něco bych dal i na nějaký psí útulek,“ vypočítává Zdeněk a kontroluje, jestli je na hřišti všechno v pořádku.