Vklad Zavřít
Více informací
Bilance: Délka hraní: Maximální výhra na technické hře je 500 000 Kč
Sazka svět

Možná je to úlet, ale jela bych za humna

Možná je to úlet, ale jela bych za humna
Sousední Polsko je zemí, o kterou se dnes perou investoři. Je to podle nich místo nekonečna možností, navíc s nádhernou, nezničenou přírodou, sladkým ovocem a ohromující výrobou sýrů, aniž to kdo vlastně ví. Má ideální, strategický  přístup k moři, je to navíc region kreativců i výtečných obchodníků, milovníků umění, dobrého jídla i humoru. A to se mi moc líbí.
Přesto, že jsem léta žila v pohraničí, tedy na pomezí Moravy a Polska, takřka na čáře, jak se kdysi říkalo, nikdy jsem neměla tolik času, abych právě tuhle zemi dobře procestovala. A tak, milý Eurojacpote, sázím, sázím a v pátek je poslední losování půlmiliónové výhry Cesty kolem světa. Rozjela bych se nejprve do Polska, a neváhala bych ani minutu.

Ne každý ví, že právě Polsko má na Seznamu světového dědictví UNESCO zapsaných 14 kulturních a přírodních památek a náleží tak do první dvacítky zemí na světě v počtu památek světového dědictví.
A tak bych nejprve asi zamířila do starobylého Krakova a prošmejdila toto město mých snů s uličkami zapomenutého času, kostely i cukrárnami. Lákají mne i Královské solné doly nebo středověké město Toruň. Strašně bych chtěla vidět cihlový hrad Malbork řádu německých rytířů, který patří k význačné středověké stavbě a chloubě polské architektury. Jedinečné jsou také kostely míru v městečkách Jawor a Swidnica, neboť jsou to nejstarší církevní stavby s dřevěnou kostrou v Evropě.

Až bych měla ruchu měst a výkladů průvodců tak akorát, zajela bych se podívat k Otmuchovskému jezeru, to by ale muselo být v létě, až bude sluníčko neúprosně hnát celý národ k vodě. Právě u tohoto jezera lze trávit krásné chvilky a myslet jen a jen na sebe! Koupání bez diskuze, písek, trochu divočiny, anonymní samota mezi stovkami dalších.

Odtud je už jen co by kamenem dohodil do oblasti, kudy musíte projet, když míříte třeba z Náchoda do Javorníku. Tu spojnici dvou měst v Česku vedoucí polským územím provází  pro mne jedinečný kolorit propojení dávných dob a současnosti. Stará stavení, která stále hledají majitele, nové obchůdky, penziony, náměstíčka, kilometry čtverečné, kam se stres z nejistého živobytí Evropy snad ještě neprobojoval. Kytky tady na zahrádkách kvetou šťavnatěji než u nás  a mech má v lesích o něco jinou barvu než ten třeba na Šumavě. Prošla bych zde malá muzea, lázně, hospůdky i tržiště. Zastavila bych se někde na voňavý bylinkový čaj a  k obědu bych ochutnala čerstvé grilované ryby. Myšlenky na práci bych zamkla do  mobilu a přenechala kolegům.
 
Eva Brixi – externí autorka
 

Přečtěte si také