Jel jsem „na krev“, jinak by to nemělo smysl, říká Roman Šebrle (I. díl)

Celých jedenáct let držel světový rekord v desetiboji. Trénoval tvrdě, nechyběla mu cílevědomost a k jednotlivým disciplínám přistupoval s respektem. „Ve stovce jsem se soustředil na stovku a pak hned přepínal na dálku,“ říká o svých zkušenostech ze stadionu Roman Šebrle. 

V desetiboji jste dokázal v podstatě vše, co jste dokázat mohl. Na který závod vzpomínáte nejraději?

Každý závod měl něco do sebe, každá medaile měla svůj příběh. Nejlépe se samozřejmě vzpomíná na vyhranou olympiádu a na světový rekord, protože emoce s nimi spojené byly velmi silné. Mám ale v paměti i spoustu dalších akcí s českým lvíčkem na prsou.
 

Přečtěte si také: Rozdělili si 1,5 miliardy. Tohle je 5 nejvyšších výher v Česku za poslední rok

 

Co naopak považujete za nejtěžší moment své kariéry?

Samozřejmě to jsou zranění, která vás vždycky tak trochu uzemní. Na druhou stranu ale mohou i nakopnout, když se chcete ukázat, že na to i přes komplikace máte.
 

Troufl byste si ještě dnes absolvovat celý desetiboj?

Asi ano, ale určitě by tomu musela předcházet alespoň půlroční příprava. Musel bych být však hrozně opatrný – věk nezastavíte (smích).
 

Liší se v něčem současný světový desetiboj od doby, kdy jste byl na vrcholu své kariéry?

Zajímavým faktem je, že kluci–sportovci zjistili, že se dá získat hodně bodů ve skoku o tyči, a tak se něj začali zaměřovat. Světový rekord je dnes o sto bodů vyšší, než byl ten můj, ale tyč samotná na něm udělala rozdíl skoro 250 bodů.
 

Co musí splňovat současný sportovec, aby se stal světovým šampionem nebo olympijským vítězem?

Těch věcí je spousta. Jednak je to talent, a to jak fyzický, tak psychický. Musíte mít také štěstí na trenéry, tréninky, závody, absenci zranění… a také musíte být cílevědomí a tvrdí v tréninku, který často bolí.
 

Mnohokrát jste zmínil, že ve sportu vítězí vůle nad čímkoli jiným. Jel jste vždycky naplno?

Vždycky jsem se snažil sportovat „na krev“. Nejen každý závod, ale i každou jednotlivou disciplínu jsem dělal naplno, jinak by to nemělo smysl. Zároveň jsem k jednotlivým disciplínám přistupoval s respektem a s maximální koncentrací. Ve stovce jsem se soustředil na stovku a pak hned přepínal na dálku a na stovku už jsem nemyslel.
 

Už jste našel zlatou olympijskou medaili, kterou jste ztratil?

Bohužel je stále nezvěstná.
 

Roman Šebrle (45)

 

Čtrnáct let hrával závodně fotbal, od něhož si „odskakoval“ na atletické závody. Jeho parádní disciplínou byl skok do dálky. V roce 1992 sledoval v televizi zlatý triumf průkopníka českého desetiboje Roberta Změlíka a rozhodl se následovat jeho příkladu. S atletikou začal naplno až v roce 1995 v pražské Dukle. V roce 2004 získal na olympijských hrách v Aténách zlatou medaili. Jedenáct let držel světový rekord v desetiboji, když jako první překonal bájnou hranici 9 000 bodů (v roce 2012 mu jej vzal Američan Ashton Eaton). Po skončení aktivní kariéry se začal věnovat moderování.

Pokud zrovna nechodíte do mateřinky, zlatou medaili v desetiboji už na olympiádě nejspíš nevyhrajete. Jen šest čísel vás ale dělí od výhry ve Sportce, kde se Superjackpot vyšplhal na 191,6 milionu korun. Zajistěte si tiket po internetu na tomto odkazu.

Foto: archiv Romana Šebrleho.

Přečtěte si také