Vklad Zavřít
Více informací
Méně informací

Zkuste si také

Antikvariát jako strůjce příležitostí

16.08.2016 / 08:39
Můj kolega miluje antikvariáty. Uchyluje se do jejich přítmí a zvláštní atmosféry jako k idylce starých dobrých časů. Listuje si tam díly, která pomalu u mladší generace upadají v zapomnění.
Tu a tam narazí na nějaký skvost jako je třeba nějaká kuchařská kniha či učebnice oborů nám většinou neznámých, které považuje za pravý přínos inovacím všech dob. 

Onehdy si v jednom pražském antikvariátu zakoupil výběr Nezvalových básní. Když se v tramvaji začetl, nevěřil svým očím. V knížce byl mezi stránkami zapomenutý los. A čemu uvěřit nemohl vůbec, los byl ještě platný! Nedalo mu to. Z kapsy vylovil desetikorunu a stíral. Přišel šok číslo dvě. Los mu přinesl 500 korun. V té tramvaji seděl jako opařený, zapomněl vystoupit a dojel až na konečnou. Kdo ví, co se mu honilo v hlavě.

Určitě i to, že kdyby tam byla výhra bůhvíjak vysoká, jistě by neváhal a snažil se s antikvářem spojit a vypátrat člověka, který publikaci přinesl k prodeji. Netuším sice, jak by celý proces měl podle pravidel probíhat a jakou roli by tu hrála poctivost nálezce či samotného majitele prodejny, ale umím si představit alespoň něco jako pokus. Myslím si však, jak tak kolegu znám, že v případě velké výhry by měl radost především z toho, čeho se zúčastnil a čemu dopomohl, aniž by po penězích sám zatoužil.

Protože však pětistovka byla přípustnou hranicí, která nehlodala jeho svědomí, šel a nakoupil další losy. Jestli vyhraje, to je ve hvězdách.

Eva Brixi – externí autorka
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory Cookie. Rozumím
Zavřít   ✕ Pokud právě nejste přihlášeni na Facebooku nebo vám ještě nebylo 18 let, fanouškovská stránka se bohužel nezobrazí. Děkujeme za pochopení.
Pokračovat Zpět