SAZKA reportér: sázením jsme si krátili čas na vojně, říká pan Arnošt
V pražských ulicích se nám tentokrát podařilo narazit na pana Arnošta, jemuž sázení kdysi pomohlo přečkat povinnou vojenskou službu.
Po nástupu do služby se člověk seznámil se spoustou vrstevníků. Já měl tehdy velké štěstí na dobrou partu. Bylo nás celkem dvacet a společně jsme dělali první poslední. Chodili společně na vycházky nebo do biografu,“ vybavuje si pan Arnošt, který s novými kamarády brzy objevil vzrušení ze hry Sportka.
 
„V naší partě byl jeden, který sázel už před vojnou. Ten přišel s tím, že bychom si mohli udělat takový rozpis a každý vsadit svoje čísla. Od každého z 20 vojáků se tehdy vybralo asi 50 Kčs, tak jsme dali dohromady 1000 Kčs a podali to,“ vysvětluje pan Arnošt. Takto pak s dalšími vojáky sázeli několik týdnů.
 
„Jednou se nám podařilo vyhrát třeba 1  200 Kčs. Za dvě stovky jsme si na vycházce koupili pohoštění a tu tisícovku jsme zase vsadili. Podruhý jsme brali o něco míň – asi 700 Kčs - , tak jsme dali každej nějakou tu korunu navíc a otočili to znova,“ říká pan Arnošt a dodává: „Společný sen jsme neměli, z případné výhry by každý dostal dvacetinu a naložil s ní podle libosti. Někdo měl představu, že si to nechá do civilu, aby zaopatřil sebe nebo rodinu. Ostatní počítali, že by v případě nižší výhry měli alespoň nějaký peníze na vycházku nebo pohoštění. Větší částku se nám ale vyhrát nepovedlo. Hádám, že štěstí jsme si už vybrali tím, že se u nás sešla tak dobrá parta, a že jsme všichni přečkali službu ve zdraví.“
 

Přečtěte si také